Pilot balonu a pozorovatel z balonu
Odznaky pro piloty balonu a pozorovatele z balonu byly zavedeny dnem 8.dubna 1931. Tyto odznaky jsou složeny ze tří částí - lipového věnce, sokola a zkřížených dělových hlavní. V období let 1931 - 1935 výrobu odznaků prováděl Jan ZINEDER, Vrkoslavice u Jablonce nad Nisou, který razil tzv. velký typ odznaku. V období let 1936 - 1938 výrobu odznaků prováděla firma KARNET – KYSELÝ, PRAHA, která razila tzv. malý typ odznaku.
Velký typ - zavedený v roce 1931, výška odznaku je 61 mm. Pro pilota balonu je barevná úprava lipového věnce na způsob starého stříbra, barevná úprava sokola a dělových hlavní má zlatou barvu. Pro pozorovatele z balonu barevná úprava lipového věnce má zlatou barvu, barevná úprava sokola a dělových hlavní má stříbrnou barvu.
Malý typ - zavedený v roce 1936, výška odznaku je 55 mm. Vzhled i barevné rozlišení odborností u odznaků zůstalo zachováno jako u velkého typu. V druhé polovině roku 1938 došlo ke změně barevné úpravy odznaků pro pozorovatele z balonu. Oproti dosud zavedenému barevnému rozlišení se u obou odborností sjednotila barevná úprava dělových hlavní na zlatou barvu a sjednotila se také barevná úprava lipového věnce na způsob starého stříbra. Nově používané rozlišení mezi odbornostmi je pouze v barevném provedení sokola : pilot balonu má zlatou barvu sokola a pozorovatel z balonu má stříbrnou barvu sokola.
Balonové roty vytvořené po roce 1918 působily v rámci letectva RČS, ale na základě reorganizace provedené v roce 1924 byly převedeny do podřízenosti dělostřelectva.
V meziválečném období byly rámci čs. armády využívány pouze upoutané dělostřelecké pozorovací balony pro potřeby korigování výsledků palby těžkého dělostřelectva. V srpnu 1920 se v Olomouci vytvořilo velitelství vzduchoplaveckého oddílu, které bezprostředně podléhalo MNO. Velitelství oddílu byla podřízena balonová rota 1 v Lysé nad Labem a balonová rota 2 v Olomouci, společně s balonovým parkem. Do složení jednotlivých balonových rot náležely velitelství, spojovací družstvo, pomocné družstvo, balonová četa a pomocná četa. V lednu 1921 se dále vytvořila balonová rota 3, dislokovaná v Nitře. V srpnu 1924 oddíl svoje působení ukončil. Po celou dobu jeho existence mu velel mjr./pplk. Kazimír Churý. Již v květnu 1924 jednotlivé roty přešly do podřízenosti těžkého dělostřelectva, tj. balonová rota 1 k dělostřeleckému pluku 305 České Budějovice, balonová rota 2 k dělostřeleckému pluku 302 Olomouc a balonová rota 3 k dělostřeleckému pluku 304 Brno. Z jejich organizace byly ovšem již v říjnu 1925 vyjmuty a sloučeny v Dělostřeleckou balonovou rotu dislokovanou v Milovicích. Rota podléhala Zemskému vojenskému velitelství v Praze a skládala se z velitelství s pomocným družstvem a spojovacím družstvem, tří čet pozorovacích balonů a pomocné čety. Rota jako samostatný útvar zanikla v září 1933, respektive byla včleněna do složení dělostřeleckého pluku 331. V jeho rámci byly dělostřelecké pozorovací balony začleněny u III. oddílu sídlícího v Milovicích a tvořeného dvěma balonovými bateriemi. V říjnu 1935 se z těchto baterií staly balonové roty a o rok později se celý oddíl přesunul do Příbrami. Další změna následovala v lednu 1938, kdy stávající III. oddíl zanikl. Místo něj v Příbrami vznikla samostatná balonová rota, která byla součástí pluku až do jeho zrušení v červenci 1939.
